Výprava na Ukrajinu

logo














Den 1

29.6 Jsme se vydali v 19:30 autem z Uherského Hradiště do Olomouce kde následně jsme přesedli na Leo expres do Užgorodu. Vyrazili jsme v civilním oblečení aby nás moc nezdržovali na hranicích. Uniformy jsme však v Užhorodě vytáhly z batohu a na vlakovém nádraží jsme je oblékli. Z Užhorodu následně jsme vyrazili směr Lvov. Jeli jsme vlakem kde byl přestup v Sjiankah, cesta byla velmi zdlouhavá a toalety téměř nepoužitelné. Při přestupu jsme v uniformách vyděsili milice Pravého sektoru Neustále okolo nás ve vlaku procházeli až si nakonec po pul hodině řekli o doklady. Podívali se a po krátkém rozhovoru šli dál. Při příjezdu do Lvova jsme se ubytovali v docela pěkném bytě v centru lvova za 175 hřiven na osobu. Večer jsme navštívili centrum Lvova a okolo půlnoci byl návrat na byt a spánek.

Den 2

Po probuzení jsme ze Lvova vyrazili směr Zborov. Na vlakovém nádraží jsme potkali člověka, jménem Volodimir který je z Charkova který nám začal pomáhat a dal se na cestu s námi, pomohl nám i koupit a aktivovat ukrajinskou sim kartu. Po doražení do Zborova, bylo nutné se ještě dostat do 6 km vzdálené Kalinivky kde je památník. Po kilometru jsme zastavili místního a ten nás zavezl za pár hřiven autem na místo. Po cestě jsme potkali skupinu Čechu a na místě několik dalších Čechu a lidi z Československé obce legionářské. Po doražení nás zastavil místní farář a ukázal nám ještě prostřílené stěny v kapli které jsou pozůstatek z války následně Volodimir se od nás oddělil a vrátil do Lvova. My jsme se šli vybalit do stanu a spát.

Den 3 část 1

Po snídani jsme vyrazili do terénu, dostali jsme mapy a procházeli jsme významné body kde před 100 lety stála frontová linie. Na bodech nás čekali lide z Československá obec legionářská kteří nám dělali průpravu historii jak to tam vlastně vypadalo a co významného bylo na daném bodě do kterého jsme dorazili, výklad byl velmi profesionální. Následně po projití bodů na mapě jsme se vydali zpět k monumentu a při návratu zrovna přijelo armádní velení včetně nejvýše postaveného generála v zemi (NGŠ) a Hudebního sboru AČR, začátek pietního aktu se blížil.

Den 3 část 2

V druhé části dne, začal pietní akt mší za padlé Československé legionáře a následné položení květin k monumentu. Po položení věnců příslušníky AČR a vlčího máku který položili kadeti Branného oddílu mládeže, nás zastavil náčelník generálního štábu AČR a po krátkém rozhovoru nás následně zastavil i jeho zástupce, Generál Jiří Baloun kterého jsme na Ukrajině překvapili a všechny kadety, včetně instruktora, vyznamenal medailemi. Poté následoval i rozhovor s ostatními důstojníky z gen. štábu a ti byly překvapeni že Aktivní zálohy ve Zlíně mají založenou Brannou organizaci pro vzdělávaní mládeže a s tak velkým počtem členů. Taktéž jsme diskutovali o nebezpečí různých "paramilitantních" organizaci v ČR. Nás však ocenili že jsme jako jediná organizace v ČR pro vzdělávání mládeže která je zřízena a vedena pouze příslušníky AČR a to nám dává jistou garanci kvality.

Den 3 část 3

Po skončení pietního aktu, před odjezdem na apartmán do Zborova jsme potkali veterána z Donbasu. Po konverzaci s ním jsme se dozvěděli že bojoval zrovna v těch nejtěžších bojích na Luhanském letišti, kde strávil pul roku, téměř bez jídla. Po rozloučení jsme následně ještě potkali jednotku Specnaz (ua), která zabezpečovala místo pietního aktu. Dali jsme se do diskuse o bojích na Donbasu a dozvěděli jsme se že boje jsou silnější a silnější a že útoky na pozice Ukrajinské armády jsou intenzivnější, obzvlášť od Ruských Specnaz. A mnoho dalšího jsme se dozvěděli z první ruky o válce na Donbasu a o věcech o kterých západní media mlčí. Nakonec jsme dostali nášivku a rozloučili se. Poté nás ještě zastavil z Moravské Třebové nadpraporčík Reimer, a vedl s námi diskusi o možnostech spolupráce s vojenskou školou v MO. Byly jsme potěšeni a po rozloučení jsme vyrazili na cestu.

Den 4 část 1

Ráno po probuzení ve Zborově jsme se vydali na cestu, směr Kyjev. Původní plán byl že pojedeme vlakem, po cestě jsme potkali ale jednoho našeho známého z Kalinivky ( z pietního aktu). Ten nám pověděl že za chvíli jede autobus do Ternopoli a že z Ternopoli pojede vlak do Kyjeva, bude to lepší řekl. V autobusu jsme sedli do zadní části a po chvíli se s námi dal do řeči osmnáctiletý kluk který byl trochu zaražený jako mnoho dalších Ukrajinských lidí které jsme před tím potkali. Hodně se vyptával a byl z nás nadšený. Po delší debatě jsme zjistili že jede do školy na závěrečnou zkoušku a že neví co dál po škole, půjde prý dál studovat, aby nemusel do války na Donbas, nechce zemřít řekl. A tak po doražení do Ternopoli jsme se rozloučili a na vlakovém nádraží už stál vlak směr Kyjev, šli jsme koupit lístky, nasedli a zanedlouho se vlak rozjel. Byly jsme ve dvou kupé, v jednom kde šli sednout dva kluci, seděla jedna žena " vojačka" , velkou část cesty mlčela a stále se dívala z okna neřekla ani slovo. Po nějaké době, do kupé ještě přisedl jeden člověk, jmenoval se Sergej. Dal se s námi ihned do řeči a pohostil nás jídlem, byl to důstojník Ukrajinské armády který byl aktuálně mimo službu. Při rozhovoru se Sergejem se rozmluvila i žena v uniformě. Postupně z ní vyšlo že jede na frontu na Donbas, že už tam byla několikrát a že jí tam umřelo už mnoho přátel. Konkrétně jela k Luhanskému letišti. Při rozhovoru se hodně divila že Ukrajina je v tom sama a my jsme ji hodně překvapili, že mnoho lidí v Evropě vlastně už ani neví že se na Ukrajině stále bojuje . řekla že tam umírá víc a víc lidí a že boje jsou tvrdší a tvrdší. My jsme řekli že v Televizi už u nás se moc o Ukrajině nemluví, smutně povzdechla otočila se směrem k oknu a řekla "Ukrajina je v tom sama, jestli padne Ukrajina, padne i Evropa, my jsme poslední barikáda která brání Rusům jít do Evropy." Poté se otočila na nás a s prosbou řekla.. " až se vrátíte domů, všem které potkáte, řekněte pravdu... pravdu o Ukrajině, pravdu jak tady Ukrajinský národ trpí, pravdu jak tady staří lidé umírají hladem, pravdu jak nás Rusové stále ničí, pravdu že tady válka neskončila"... řekla "nezapomeňte"...

Den 4 část 2

Po deseti hodinové cestě do Kyjeva se s námi po vystoupení z vlaku, vydala žena, která mířila na Donbas, jelikož přestupovala tak říkala že nám trochu pomůže. Ukázala nám stanici metra, dala nám pár rad a rozloučila se s námi, vyměnili jsme si vojenské nášivky, popřáli mnoho štěsti a šli každý svou cestou. Vstoupili jsme do metra a za 15-20 minut jsme dorazili na Majdan, vystoupili jsme přímo uprostřed náměstí. Na domech byly vidět stále stopy od požáru které vznikli při revoluci, mnohé domy se stále opravovali. Při vyprávění kadetům o historii co se vlastně stalo na Majdanu před pár lety při revoluci a jak to tam vypadalo, a řečení důvodu proč Ukrajinský národ povstal, k nám přišel člověk pěkně oblečený a začal se nás vyptávat, jmenoval se Boris. Byl tak v šoku že nevěděl jestli být nadšený, zaražený, zděšený nebo překvapený. Nemohl pochopit co dělají mladí kluci z České Republiky v Českých uniformách, kterým nebylo ani 15 let v hlavním městě Ukrajiny. Hned se nám jakkoliv snažil pomoct vzal nás do restourace na Majdanu, poté nám nabídl levné ubytování. Tak jsme to vzali ubytovali se a vzal nás ven, ukázat večerní Kyjev. Po návratu na byt u misky sádla a talíři "krosantu" jsme se mnohé dozvěděli měl rok po službě v Ukrajinských složkách a aktuálně dělal advokáta. Ukázal nám fotky s prezidentem Ukrajiny Porošenkem. Před revoluci a za revoluce byly kamarádi a však jak se Porošenko dostal k moci ke všem kamarádům se otočil zády a nabral okolo sebe jen ty lidi kteří mu dobře zaplatili.

Den 5 část 1

Ráno po probuzení nás Boris ihned vzal po památkách v Kyjevě, navštívili jsme chrámy a rozsáhle podzemní chodby kde byly desítky možná stovky mumifikovaných kněží, kteří tam jsou již stovky let. Pote jsme šli více do centra k Ukrajinskému parlamentu, prošli jsme okolo místa kde stávala ještě do nedávna Stalinova socha až ke Kyjevském stadionu. U stadionu uprostřed cesty byla vzpomínka na barikády, byla to část barikády kterou tam nechali od revoluce jako monument. U stadionu byla spousta pomníku a čim více jsme se blížili Majdanu tím více jich bylo. Je to vzpomínka na mrtvé lidi kteří byly převážně zastřeleni odstřelovači které vyslal zabíjet režim Janukoviče.

Den 5 část 2

Po památkách jsme směřovali s Borisem do muzea vojenské techniky, Sovětského svazu a Ukrajiny k vidění byla i slavná socha Rodina mať.

Den 5 část 3

Po focení před Ukrajinským parlamentem, následovala cesta na konferenci NATO. Naše organizace dostala jedinečnou možnost, dostat se v ten čas na jednu z nejdůležitějších události na světě. Na událost kde se rozhodovalo o osudu Ukrajiny a osudu Evropy. Když jsme dorazili na místo po chvíli už k nám mířili naši zástupci z České republiky Martin Sedlář (Ano) který nám tu možnost zprostředkoval a Antonín Seďa (Čssd), uvítali nás a předali "VIP visačky" pro vstup do sálu. Po krátkém rozhovoru s panem Sedlářem a s panem Seďou jsme směřovali do sálu kde probíhala konference. Když jsme vstoupili, celý sál se na nás začal otáčet a postupně tichl. Posadili jsme se na místa a pozorovali vyvíjení situace, po hodině od našeho příchodu, následovala krátká přestávka, šli jsme se občerstvit. Průběžně nás začali zastavovat zástupci z různých zemí a říkali jak byli v šoku když nás viděli a zároveň z nich vyzařovalo nadšení, nejvíce nadšeni z nás byli zástupci z Turecka. Všichni si nějak stále nemohli přebrat jak jsme se ocitli na konferenci NATO v hlavním městě Ukrajiny a zemi v niž je válka. Podobné akce jsou pro nás o budoucna samozřejmostí, nejenže jsme jediná mládežnická organizace v České republice, které se věnuje branné činnosti ale taky jako jediná máme přístup na podobné akce po celém světě. Ke všeobecné vzdělanosti u nás v organizaci patři i účast na podobných akci které jsou důležité pro obranu České republiky a Evropy. Pan Seďa nám nabídl s panem Sedlářem další spolupráci. V téhle věci je vidět že vzdělanost a obrana naši země a práce s mládeží není našim politikům lhostejná, obrana a vzdělanost našeho národa není v zájmu jedné politické strany je v zájmu všech..

Den 5 část 4

Při navštívení muzea, vojenské techniky v Kyjevě, jsme viděli hned u vstupu zničenou techniku, nedávno přivezenou z oblasti vzdálené jen pár hodin cesty od Kyjeva, kde už několik let zuří boje o východ Ukrajiny. Technika Grad (raketomet) který byl zasažen dělostřeleckým granátem je poškozený z boční strany, BTR a BMP (VDV) bylo zničeno protitankovými zbraněmi, proruských separatistu. Technika byla zničena při bojích v roce 2015 při vojenské operaci na Donbase nazývanou "ATO" která stále trvá a stále se bojuje.

Den 6

Poslední den jsme procházeli město a chystali se na návrat. Cesta se trochu zkomplikovala a nenavazoval nám spoj z Kyjeva do Užhorodu na Leoexress, nejel vlak a tak jsme spoj Leoexpress přeobjednali a vrátili jsme se domu se zpožděním zhruba půl dne. Sedmý den ráno v 7:00 jsme byli v Uherském Hradišti. Poslední den, při hledání spoje z Kyjeva do Užhorodu, nám spousta lidí pomáhalo, včetně Borise a vojáků Ukrajinské Armády. Foto : Jeden z pomníku v centra u Majdanu z revoluce a z Majdanu před odjezdem.